- Oslava jarní rovnodennosti (29.3.-1.4.) v Mičovicích (viz též akce)
- Oslava podzimní rovnodennosti (27.-29.9.) v Údolí
Vizte akce pro další informace.
Vizte akce pro další informace.
S překvapením jsem zjistil, že dnešním druhým vydáním náčelníkova ohlédnutí za létem zakládám novou tradici na webu Amonitu.
Jaké tedy bylo léto Amonitu 2024? Jaký to byl rok a co ještě chystáme před jeho koncem a co do let příštích?
Inu, podám to (protože jinak ani nemůžu) z perspektivy mé paměti, kterážto se povahou neliší od povah paměti bytostí jiných. Mám na mysli takové ty běžné a dobře známé její atributy jako selektivnost, subjektivitu, sklon pamatovat si spíše věci s dobrými konci atd. A z toho plynoucí potenciál někoho naštvat mou interpretací, páč tu jeho srdcovou událost jsem minul nebo odbyl.
Amonití akce na Závisti kol Hromnic byla, vzpomínám si, trochu bouřlivá, ale stala se a sešli jsme se a moje paměť říká, že to ve výsledku bylo dobré.
Prodloužená jarní rovnodennost (díky souběhu s Velikonočním pondělím a Velkým pátkem) u Zahry v Mičovicích a máme druhé místo na sauny zimní a jarní.
Brigáda v údolí, tedy předzahrádce Krakonošově, s brdským duchem Fabíánem v moku požehnaném přinesla dříví na 3 sauny a také druhé opečování místa na Marině pro teepee, tanec a činnosti další. Péťa Skalický to, vzpomínám si, označil jako vesmírnou startovací plošinu.
Mo a Daliho svatba v čase Letního slunovratu nebyla sice přímo Amonití akcí, ale i tam se stalo mnoho dobrého, co na Amonit přímý vliv má. A sauna v údolí na přelomu července a srpna byla toho završením a vlastně začátkem impulsu pro zprávu, kterou právě čtete. Na této akci proběhl delší a silný kruh sdílení, kde se debatovalo o Amonitích akcích budoucích.
Dlouho už to zrálo v našich myslích a srdcích a bylo to předmětem hovorů mnohých (vizte například mé texty zde na webu Amonitu z posledních dvou let), jiskru k té diskusi ovšem vykřesala Dae a patří jí za to velký dík.
Zkrátka a dle mé paměti nejde o nic menšího ani většího než akce Amonitu lépe organizačně zvládat včetně komunikace a zvaní.
Sauna podzimní byla hlasováním na whatsap (dozvuk výše zmíněného) posunuta až na poslední víkend zářijový. Tam se (jakoby náhodou) přijeli zúčastnit někteří dříve hojně frekventovaní staří kusové. Sice jen na saunu, ale také to něco vypovídá. A samostatně zmíním Libora, který ve svém kraji týden předtím schytal řádění vodní s plným ničivým dopadem na jeho domov. Přijel vlastně na otočku, ale zřejmě a právě pro to, co Amonit může a má poskytovat členům kmene i kolemjdoucím.
A ještě dvě věci významné má paměť na povrch tlačí. Totiž třetí opečování vesmírné startovací plošiny se společným zasetím trávy (což je dost symbolické) a pak večer v tee pee, kde se velmi konstruktivně navázalo na to rokování z konce července.
A teď už krátce a věcně: probrali jsme programy akcí tradičních, navrhli změny k vyzkoušení, probrali možný program nový – bubnů zrození postupnější, dohodli se na užší organizační skupině a sjednocené komunikaci a propagaci akcí.
Jasně, ty kdo tam nebyli osobně, nejspíš zajímají právě tyhle detaily. Vím, ovšem bez náčelnického úvodu by to tak nějak nebylo ono. Pro mě je vážně důležité sdělit tenhle kontext nejdříve. Konkrétnosti dozvíte se záhy.
A ještě subjekivně: fakt jsem byl osobně tak nějak srovnaný s tím, že Amonit už se přežil a jeho novou vizi jsme nenašli a prostě pomalu vyšumí do ztracena. No, třeba to bude jinak.
Díky všem.
Vzpomeň si na nějakou cestu bubnu s krásnou krajinou.
Vynásob to číslem 42, protože tohle je materializovaná realita, kde tvoje tělo, mysl i okolí jsou v jednom světě.
Rozhlédni se kolem, pusť pohled vysoko nad a hluboko do nekonečných plání Hardangerwidy plné jezer. Tak jak Ódin vysílal své dva havrany.
Jsi sám na vrcholu hory Gaustatopen. Sedíš na tvrdém kameni obklopený vzduchem v plném slunci a mírném větru.
Narovnáš záda, páteří proběhne vibrace jak blesk a z očí vytrysknou slzy.
Jinak se nestane nic. Žádní andělé, nebeský chór a takové ty teatrální atributy osvícení.
V srdci máš další zářez a náhrdelník na tvém krku je bohatší o další drahokam, který nebyl ukraden, ale dostal jsi ho jako dar.
Zapsala Mo jak vnímala v proudu obrazů.. srdcem ženy, poutnice, strážkyně místa Závisti i jiných silových míst uvnitř i vně. Ta, která srdcem i v kruhu Amonitu je dál s vámi.
Jedno dubové rapé pro všechny spojilo nás u kořenů dubu.. Přátelství dávné.
Putovat i být doma v srdci za mě cesta.
Není to o tom, kdo co je na papíře, formálně, ale v srdci.
Vracíme se a stojíme teď přesně, kde kdo jsme tak správně, jak jsme.
Ajuta a Augustín zaslechla jsem včera u ohně. Krása… přeji dobrou cestu i mnoho sil všem ve výzvách a lekcích
U ohně…
Začali jsme mluvit z hluboka o podzemních prostorech Země.
Kačka i já cítíme volání přespat v jeskyni.
Poznat i takové prostory, kde vždy naši předci moudré civilizace v tichu a klidu přestály velké otřesy a změny na Zemi
Země při putováních nám dává kotvu.
Putovat sám i spolu.
Chvála poutím.
Ženy spolu jedly a čekaly na muže, až zažehne Jiskru ohně. Náčelník je v nové síle.
Sépo, tvoje umění nejen s vykuřovadly v krajině. To je dar.
Pro mě nádherný nový rozměr poutě a moc ráda si to zopakuji nejen na Amonitích akcích.
Jsme znovu v bodu nula a tvoříme.
Někdo doma s rodinou, někdo na putování.
Někdo chystá akci.
Někdo svatbu.
Život se žije.
Co nás živí a sytí, konejme.
I kdyby všechno padlo, Duch nás podrží.
Odpočívejme a tvořme si co opravdu z duše, co s námi ladí.
Svobodní v tom buďme.
To jak jsme zas byli spolu v respektu na pouti a plně spolu přítomní i v naslouchání, bylo pro mě vyživující a vím, že s důvěrou k tomu ráda přizvu další.
Ať k Zahře, do údolí k Ajutovi, do budoucna ke Kačce?
Vše je možné.
Vize rozkvétajícího Amonitu.
Držím ji dál.
Je jasná.
Muž i žena v harmonii spolu.
Kruh ohniště a čtvero dřev kolem něj.
Runa hojnosti ve dřevě vyřezaná tu na nás čekala.
Dar vody byl donesený, dar pomoci, když ženě zima, dar úcty a respektu k cestě kohokoliv.
Bezinka prastará u cesty splétá se jak jeden cop.
Teď i tu znovu oheň přitakává.
Amonit-spolek dobře zapsaný …pokud tuhle vizi udržíme, čeká dobrý rok.
Nás všechny.
Hauww
Slíbila jsem nějakou všeobecnou osvětu, co se týče vykuřování všelijak libovonnými dýmy a parami divobylin. Ale použít lze rovněž pryskyřice nebo kůry stromů, mechy a lišejníky, vzácně houby, dříve i minerální látky (spíše v symbolické rovině a jen jako příměs – například magnetit, drcené polodrahokamy, síra aj.) a dokonce i animální a hominální záležitosti (ambra, pižmo, bobrovina, cibet, hyraceum, skořápky mlžů, kostní prášek, krev aj.), byť v současnosti už se z etických důvodů nahrazují vegetabilními vykuřovadly. Ta živočišná (a lidská) se také často mají za doménu černé magie a okrajově též temnější verze spagyrie, která jinak světu dala hermetické léky a čaromocné tinktury (mnohonásobné destiláty obohacené o mnohonásobné pevné spaliny téže byliny neb živočišné složky) vhodné pro nejrůznější rituály a magickou práci vůbec a na jejichž základě se dá postavit důmyslná vykuřovací směs – obvykle ušitá na míru konkrétnímu magickému záměru, nicméně tohle už silně překračuje původní záměr našeho dnešního zamyšlení a tudíž své zabíhavé myšlení raději vrátím zpět k vykuřovadlům, ačkoli ke spagyrii nebo alespoň jejím základním principům se pravděpodobně někdy v budoucnu vrátím).
Teď budu tak trochu skákat z tématu na téma a třeba z toho nakonec něco vypadne… Čich dosahuje nepřímo i do těch částí mozku, které souvisí s pamětí, pozorností a psychosomatickou integrací. Vůní / pachem se tak dá ovlivnit mysl včetně procesu myšlení, duševní koncentrace nebo naopak uklidnění, napojení na jiné sféry bytí, než jsou ty fyzické apod., s čímž souvisí i imaginace, usnadnění meditace apod.
K té paměti: Nezapomenu na to, jak jsem před několika málo lety šla kolem nějaké budovy a najednou mě do nosu přímo bacila velmi libá vůně, při které se mi vybavila dávno zasutá vzpomínka z útlého dětství, o které jsem ani nevěděla, že ji mám. A takových zapomenutých a zaprášených šuplíků je v mozku opravdu hodně… Práce s vykuřovadly je tedy i objevitelská!
Pro uvolnění žádoucích éterických látek, které posléze působí na naše smysly a nepřímo i mysl (jako taková drobná spirituální berlička, která pomůže našeho ducha naladit na příhodnou notu či přímo navodit změněné stavy vědomí), je nutné nahřívání. Jak už bylo načnuto výše, vykuřovadla můžeme pálit (na uhlíku, na kamnech, na horkém kameni), nebo zahřívat párou (horkou vodou, vapováním a částečně tento efekt přináší i potní chýše, ačkoli ta je spíše kombinací obou zmíněných cest – pálením a napařováním), kdy se uvolní éterické látky a tyto zapůsobí na duchu i na těle, čehož se dá vcelku rozumně využít i v šamanské praxi. Zmínit bychom měli i éterické/esenciální oleje, které se tradičně extrahují z rostlin šetrnou parní destilací nebo tlakem a okrajově také parfémy (teď mám na mysli hlavně ty přírodní a ideálně komponované na míru – pro posílení kvalit té které bytosti).
Občas můžeme zažívat i překvapivě velkou škálu účinků u jedné byliny – když budete kupříkladu pít nálev z kozlíku (též známého pod názvem valeriána nebo baldrián), uklidní vás, uvolní svaly a učiní váš spánek hlubším a mocnějším, ale když budete vdechovat jeho dým nebo páry (jakkoli lehce odpudivé), bude mít taktéž výrazně euforizující účinek (je to samozřejmě individuální, každý vůči tomuto máme jinou citlivost). Stejně tak bude rozdíl, když ho macerujete v lihu – některé látky se vám prostě v (ne)obyčejné vodě neuvolní.
Dobrý bylinkář tohle samozřejmě bude vědět a řekne vám k tomu podstatně víc než já, která se jen brodím při okraji…
Ukročíme-li od přírodních podříší, VYKUŘOVADLA dle účelu dělíme na:
Purifikační (očistná a ochranná)
=> do této kategorie řadíme například nať šalvěje lékařské (vynikající očista při rituálech, dezinfekce), kořen anděliky lékařské (na ochranu – jde o velmi mocnou sluneční bylinu), kuličky jalovce obecného (starými hojně užíván jako univerzální ochranná záležitost přitahující dobré vlivy), jantar (očistný, uzdravující, posilující; dobře se také snoubí s benzoe), pelyněk černobýl (má zahánět zlé síly), nať tymiánu obecného (ten je výborný například k očistě místnosti po nemoci nebo přímo k napařování horních dýchacích cest v kombinaci s mořskou solí*), semeno černuchy seté (proti temným bytostem), okvětí měsíčku lékařského (když potřebujeme vnést do svého nitra trochu sluneční síly), oman (uzdravuje, pomáhá v temnotě), palo santo (má se za to, že odstraňuje otisky špatných energií), rozmarýn (rozjasnění mysli, dezinfekce), třezalka (obranná, zahání temné síly), yzop (čistí mysl) aj.
=> zvláštní podkategorií jsou tzv. „tabákové pasti“, do nichž chytáme „osobní démony“ nebo jiné nehmotné neřádstvo, ale to už jsme za hranou vykuřovadel
=> další podkategorií jsou tzv. „vymítací vykuřovadla“ (výše uvedená + hořec, sporýš, dříve například i rybí srdce a játra na popelu z kadidla)
* o ochranné síle soli si také v budoucnu něco povíme
Exaltační (navozující změněné stavy vědomí)
=> sem řadíme například vavřín (navozuje posvátnou atmosféru), damianu (euforizující účinky, milostná magie, beltainové záležitosti), sandarak (projasňující mysl), muškátový oříšek (euforizující účinky), mastix (zahání temné pocity, prohlubuje meditaci, projasňuje mysl), styrax (beltainové záležitosti), peruánskou myrhu (spojuje s Matkou Zemí, bystří smysly, zvyšuje soustředění), květ čínské skořice (beltainové záležitosti, odstraňuje napětí, čímž činí odpoutání od těla snazším), hřebíček (posiluje intuici, nabuzuje vnitřní sílu) a další
Divinační
=> k nim patří zejména listy vavřínu vznešeného, nať šalvěje bílé, kůra styraxu, dřevo quasie, jeřabiny apod.
Invokační a evokační
=> tady neuvedu konkrétní příklady, protože to je hodně široké téma, nicméně co se týče planetárních sil, odkážu vás na můj podrobnější výpis níže)
Materializační
=> v prvním případě je v této oblasti nejčastěji skloňovaný pelyněk pravý, dále šalvěj a heřmánek (přičemž plané rostliny jsou vždy mocnější než pěstované), dříve i kostní prášek, zvířecí krev, lilie, mandragora apod.
=> v druhém případě je vynikajícím prostředkem dračí krev (nic tak neuvolní negativní emoce jako toto – z vlastní zkušenosti a pozorování)
Meditační
=> kadidlo, damara, ale i tabák
Speciální
=> tam už je to o našich konkrétních potřebách, o nichž se můžeme pobavit třeba někdy osobně nebo i na Amonitím Facebooku, pokud budete potřebovat)
Každá kniha o vykuřovadlech a magických bylinách samozřejmě tvrdí něco jiného, takže jde hlavně o osobní cítění a přístup konkrétního člověka.
To, co funguje mně, nemusí fungovat nutně vám a naopak. Tady shrnuji jednak nějaké osobně vypozorované principy a jednak to, v čem se mi shoduje více autorů klasických knih s touto tématikou. Tedy ne že bych si myslela, že staří oslové hýkají lépe. 😉
Myslím, že s vykuřovadly je dobré experimentovat, protože jen tak se rodí zkušenost.
Solární, lunární a planetární kuřidla:
Slunce ☉ – heřmánek pravý, andělika lékařská, ibišek, parmská fialka, levandule, červený santal, třezalka tečkovaná, ománské kadidlo, hvozdík zahradní, olivovník, pomerančovník, skořice cejlonská, šafrán setý, zeměžluč
Měsíc ☽ – aloe, blahovičník, citroník, jasmín, kafr, kamélie japonská, leknín, lilie, mák, mastix, meduňka, puškvorec, réva, santal bílý, sléz, šrucha zelná, vrba bílá, zimolez
Merkur ☿ – agáve, aloe, alojsie, anýz, bedrník, fenykl, granátové jablko, jablečná šťáva, jablečník, jalovec, jetel, kadidlo, kmín, kopřiva, kozlík, len, levandule, majoránka, mandloň, máta, mandragora, mastix, muškátovník, pelyněk brotan, pískavice řecké seno, saturejka, šáchor
Venuše ♀ – ambra, ananas, bez černý, bříza bělokorá, hrách, hrachor, hrušeň, hruškovec přelahodný, chrpa, ibišek, jabloň, jahodník, ječmen, jitrocel, kardamom, kontryhel, kopretina, koriandr, kosatec, kozlík, lékořice, lopuch, maliník, meruňka, muškát, myrrha, myrta, orlíček, ostružiník, pšenice, růže, řimbaba, sedmikráska, slivoň, šeřík, sporýš, tymián, vanilka, violka vonná, vratič, zlatobýl, žito
Mars ♂ – aloové dřevo, bazalka, borovice, cesmína, cibule, česnek, dračí krev, galgán, hloh, hořec, chmel, kopřiva, křen, labdanum, mařinka, máta polej, mrkev, pelyněk pravý, pepřovníky, tabák, trnka, zázvor
Jupiter ♃ – aloe, anýz, brutnák, bukvice lékařská, čínská skořice, fialka, fíkovník, hřebíček, kaštany jedlé i nejedlé, lípa malolistá, netřesk střešní, sezam, smetanka lékařská, šafrán, šťovík, tavolník, yzop, zimolez
Saturn ♄ – kromě nedoporučitelných (jako je blín, bolehlav, čemeřice, durman, fazol, mandragora, oměj, routa, rulík, tis) lze s úspěchem použít břečťan, cypřiš, divizna malokvětá, fenykl, jilm plavý a polní, kdouloň, konopí, kmín, kostival, laskavec, magnetovec (práškový), mák, přeslička rolní, různé druhy rdesna, tamarind, topol bílý
Asi bychom neměli zapomenout ani na spojení s Matkou Zemí (🜨, ♁) které lze vylepšit například guggulem, myrrhou, opopanaxem, peruánským balzámem, šalvějí, dříve i pižmem a dalšími vykuřovadly…
Živlová kuřidla (od nejjemnějšího živlu k nejhrubšímu):
oheň 🜂 (povaha suchá, horká) – bazalka, cedr, cibule, česnek, dub, hořčičné semínko, jalovec, kadidlo, kopřiva, máta, pepř, skořice, třezalka, zázvor
vzduch 🜁 (povaha vlhká, horká) – akácie, anýz, borovice, cypřiš, chmel, jablečník, jalovec, jmelí, lískové oříšky, lišejník, pistácie, růže
voda 🜄 (povaha vlhká, chladná) – aloe, bez, borůvka, bříza, hrušeň, chrpa, leknín, myrrha, oves, pivoňka, rýže, řepné semeno, třešňové listy, violka, drcené lastury apod.
země 🜃 (povaha suchá, chladná) – dřišťál, hrách, jitrocel, kdouloň, kmín, meduňka, měsíčnice, petržel, pšenice, reveň, žito
univerzální kuřidlo – šalvěj lékařská, orlářka drahocenná
To je jen pár zástupců samozřejmě, dalo by se jich najít mnohem víc. Obecně o vykuřovadlech živlových neb dle signatury lze říci, že kuřidla ohnivá a martická jsou vesměs byliny ohřívající, případně ostré až palčivé chuti, sluneční byliny obvykle milují plný osvit, vodní a lunární byliny jsou často takové, co rostou ve vodě, nebo vodu obsahují v míře přehojné či vodu přitahují, saturnské divobyliny jsou velmi často jedovaté, venušské sladce lahodné chuti či vůně a tak podobně – další analogie si už zajisté odvodíte sami.
Mohli bychom teď pokračovat i k vykuřovadlům dle znamení zvěrokruhu, ale to by tenhle článek nikdy neskončil a předpokládám, že už teď je tenhle vyčerpávající seznam TLDR. 🙂 Pokud by vás to přesto zajímalo, lze použít vykuřovadlo (ať už jednodruhové nebo směs) dle vládnoucí planety a živlu toho kterého znamení.
Vzhledem k již výše zmíněnému faktu, že každý autor knih o magických bylinách neb kuřidlech vám bude tvrdit něco jiného, je lepší dát spíš na osobní pocit, zkušenost a intuici. Čímž netvrdím, že není dobré přečíst si něco v tom smyslu. Naopak – doporučuji načíst si o tom co nejvíc, a pak to důsledně zapomenout procedit skrz vlastní rozoumek a ušít si to na tělo svým vlastním potřebám. 🙂
Zmíníme už jen vykuřovadla dle ročních dob a svátků velikých:
Hromnice / Imbolc – santal, vrbová kůra, kopál, lišejníky, trnka
Jarní rovnodennost / Ostara – violka, dub, cedr, borovice, dračí krev
Čarodějnice / Beltaine – třešňové květy/pryskyřice, bílé květy hlohu, damiana
Letní Slunovrat / Litha – andělika, heřmánek, jantary, květy plané růže
Dožínky / Lammas / Lughnasadh – chrpa, myrrha, pšenice, žito
Podzimní rovnodennost / Mabon – jalovec, hložinky, puškvorec, šípky
Dušičky / Samhain – pelyněk, šalvěj, tabák, muškátový oříšek, kopál negro
Zimní slunovrat / Kračun / Yule – jmelí, smrková pryskyřice, břečťan, kadidlo
(Uvedeny jsou zas jen jedny z mnoha…)
VAROVÁNÍ PŘED MOŽNOU OTRAVOU:
Nezapomeňte na obezřetnost – pokud vás po vystavení se kouři začne bolet hlava (v extrémním případě může dojít i ke zvracení), je něco špatně – pravděpodobně jste použili poněkud jedovaté byliny nebo nadměrné množství pryskyřic. Zejména v potní chýši to může být nebezpečné. Při jednotlivých kolech v sauně proto doporučuji prostřídat pryskyřice s neagresivními bylinami, aby nikomu nebylo zle. To je jeden úhel pohledu. Ten druhý říká, že šamanské léčení nebývá moc komfortní a vyžaduje jisté oběti . 😉
Totéž můžeme říci i o vykuřovadlech složených, která rozlišujeme na:
A na závěr ještě letmý průlet zlomky kultur, o nichž se nám dochovala nějaká více či méně chatrná povědomost:
Egypt – složité vykuřovací směsi s jistou dobou zrání, existuje několik „zaručeně pravých“ předpisů na kyfi (/kyphi)
Mezopotámie – Epos o Gilgamešovi se zmiňuje o cedru, myrrze a cypřiši, v Asýrii se prý zas používalo konopí
Řecko a Řím – vavřín (exaltační/divinační), tymián (ochranný/očistný) apod.
Keltové – heřmánek římský, propolis, jmelí…
Slované – oblíbený byl zřejmě hlavně jalovec (/kadik => odtud kadidelnice a kadit – ve smyslu vykuřovat)
Indiáni – tomkovice vonná, bílá šalvěj, prach ze dřeva a kůry, tabák, laskavec (/amarant), pelyněk, borovice (ocoté), jedle, americký styrax, kakaové boby, koka, jalovec viržínský, mexický cypřiš, yerba santa…
Vúdú kult: údajně zahrnoval cca 200 aromatických olejů a 130 druhů kuřidel (vč. krve různých zvířat)
Indie – hlavně santal
Pravoslavní – kadidlo, růžový olej, růžová voda, olivový olej…
Katolíci – 10 dílů kadidla, 1 díl styraxu, 4 díly benzoe
To je konec… 🙂
Ozvěny minulých událostí se vrací jak bumerang. Tedy, není to samo od sebe, musí to být něčím aktivované. Cosi musí vyháčkovat skobičku, na které pomyslná gumička zajišťující zpětný chod bumerangu zůstala viset. Nedávno to byla celkem nelichotivá recenze jedné knihy na DeníkN, co zmínila knihu Ženy, které běhaly s vlky.
A tuhle knihu jsem já tak před dvaceti lety četl a líbila se mi velmi a velmi mě ovlivnila. Dnes si z ní nevybavím nic konkrétního a přijde mi zbytečné jít ji hledat do knihovny (beztak jsem ji někomu půjčil a nejspíš se nevrátila). Je to vlastně jedno, důležitější je ten dojem z přečtené recenze, která tu knihu toliko využila k argumentaci, a to co jsem si z toho odnesl já.
V souladu s vlčí tématikou je to řada mentálních otisků, ze kterých snad dokáže čtenář, s nímž jsem některé prožitky, zejména pak spolubytí v Amonitu, sdílel, sestavit souvislou stopu – cestu vedoucí od jednoho otisku k tomu dalšímu. A třeba to poskytne i nápovědu, kterým směrem hledat duši Amonitu budoucího, pokud tedy již neopustila prérie tohoto světa.
Víra v to, že nezprostředkovaný dotek transcendentna (nagualu) je možný a dosažitelný a ochota při jeho hledání jít do rizika, to jsou kvality, které mám já osobně s Amonitem hodně svázané. Tohle prohlášení navozuje spíše zdání individuality a divokosti než kmenového ducha. Přesto jsem v pozici náčelníka a necítím v tom rozpor. Amonit byl a je pro mě prostředím, které pro tohle hledání nabízí (v rámci možností bezpečný) prostor. A jsou tu svobodná individua, se kterými lze část cesty sdílet. Rád si pro tohle prostředí udělám čas a vynaložím energii.
Co se tedy v těch posledních 20+ letech stalo se mnou, s námi, světem kolem nás a duchem Amonitu?
Určitě se nabízejí konfekční vysvětlení typu: zestárli jsme, zmoudřeli, více se zaháčkovali do běžného dění (rozuměj: pořídili si děti, vzali hypotéky, v pracovním procesu dosáhli seniorních pozic, objevila se potřeba postarat se o rodiče, …), ubyly nám síly a ideály,… Je to opravdu tohle? Možná. Možná trochu a k tomu ještě: svět se změnil, pro další generaci už nejsme atraktivní, šamanské zkušenosti se dnes inzerují a „prodávají“ jinak (?jaký šamanský zkušenosti, kurva?).
S časem a výše zmíněnými aspekty reality ve mě (možná z titulu role náčelníka) nabývá vrchu důraz na ten bezpečný prostor. Ne pro sebe, ale hlavně pro členy kmene, které jsem si velmi oblíbil. A někteří odešli hledat nagual jinam. Tam, kam je moje vlčí povaha, kterou si hýčkám a která klade (možná přehnaný důraz) na svobodu, nechce a nedokáže následovat.
Osobní vizi mám stále. Stále jsem na cestě, která je autentická, protože cítím, že ji žiju naplno. Jen občas pochybnost, jestli členy kmene netáhnu s sebou už mírně proti jejich vůli. Zkrátka, náčelník má v kmeni nějakou váhu a tohle je její odvrácená strana.
Nechci si stěžovat, spíš připomenout, že žádné obojky, pouta a závazky tu nejsou. A pokud jsou nostalgická setkání a bytí pospolu málo (jakože nutně být nemusí), tak podnítit společné hledání duše Amonitu.
Disclaimer: Budu to psát obecnou češtinou, protože chci. Jsou to opravdu moje osobní reflexe, nikoliv stanoviska Amonitu coby entitity bez individuální tváře (zbožné to mé přání). Mnozí se mnou již o těch tématech diskutovali a mně (možná i sobě) tím pomohli svůj náhled ujasnit. Díky.
Svět se změnil, doba se změnila, my jsme se změnili, Amonit se změnil. Fakt triviální konstatování s poukazem na nekonečné množství otevřených interpretačních dveří, vlčích doupat i králičích děr. Nechám tento mnohoznačný textový otvírák viset v úvodu reflexe, neb jest to příznačné.
Nechci se moc rozkecávat, i tak je to na dnešní dobu TLDR (Too Long; Didn’t Read!). Tedy, co odstavec to refelexe/myšlenka v zahuštěné, a tudíž interpretačně otevřené, podobě. Tu subjektivní interpretaci až prožitek a syntézu textu a celého dojmu z něj pak nechávám na laskavém čtenáři.
Borisovo lóže. No, efektivně, leč navenek nezjevně, v něm už nemáme Broskev a Kryštofa. Jo, jsem toho hlavní příčinou. Není to něco, co by mě těšilo, ale stále si za tím stojím. Ikdyž jasně cítím, že jsem seknul do živého (i do vlastního masa, zůstanu-li u téhle metafory). Vypjatý akt pseudomorálního poblouznění nebo nutná sebeobrana vlastní konsistence? Stále nevím.
Borisovo lóže. Kdo, z těch co k nám jezdí a jezdili na akce, to vlastně vnímá? Že je nějaké Borisovo lóže a že se změnilo? Že máme nějaké stanovy, druhy členství a další (ezo/sekto) atributy organizace? Kdybych velkou část toho sám kdysi nesepsal, asi by mě to taky nezajímalo. Snad ten recesistický počin mě stále baví, ale ten ezo/elitářský koncept mi už dost vadí. Hledám nějaký nový funkční pohled na to celé. Na to, že někdo to stejně musí vykopnout a vzít si za to zodpovědnost, jinak by žádná akce nebyla.
Letní program (též „šamanský týden“). Nebyl vyhlášený a byl učiněn pokus komunikovat, že tam máme společný prostor pro společné hledání. Zajímalo by mě, kdo si toho všiml, kdo tomu věřil a koho to vlastně oslovilo?
Letní program. Nebyli zájemci, nebyl program. Co je příčina a co důsledek? Co vlastně (teď, v nové době, která se ještě nezrodila, a ve světě, který se už změnil) od Amonitu kdo očekává? Víme sami o sobě co bychom teď chtěli a potřebovali nejvíc, v nové době, která se ještě nezrodila, a ve světě, který se už změnil?
Letní program. Už ho do budoucna nechci rozmýšlet na 9 dní. Je to dlouhé i na mě, 4 budou fajn, to bych rád.
Údolí. Srdcová záležitost. Cítím se tady výrazně svobodněji a divočeji než ve Skřidlech. Síly je tu hodně, trochu jiné než ve Skřidlech. Málo pohodlí pro ty kdo přijíždějí? Rozumím, pracovat na tom chci, jde to ztuha.
Otevření, informovanost, prostor pro vlastní přínos těch, kdo chtějí něco přinést. Těžké velmi! Dát to vědět těm, kdo to chtějí. Jak poznat, že ti a ti opravdu chtějí spíš prostor pro uzdravení, relaxaci, poklábosení s bytostmi známými ze staré doby i s těmi novými, co mají cosi v srdci stejného, komunitu? Kdo chce (opravdu) co? Informovanost? Texty mimo FB? TLDR! Neustálé komunitní štěbetání na sociálních sítích? Mimo moji přirozenost.
Ceny akcí. Teze, že se lidi musí naučit ocenit tu hodnotu, kterou akce Amonitu přináší, že vyvážená výměna energií, prostě nemám rád. Příliš invazivní tak nějak mi přijdou. Já to dělám i kvůli sobě (možná hlavně kvůli sobě). Neztrátová bilance financí už jen kvůli rozvoji komfortu v Údolí ale nutná, to pravda. Doporučené ceny akcí s možností dát více, rozumný kompromis. Jak to správně komunikovat? TLDR!
Zvaní na akce. To, že vám před akcí osobně nevolám neznamená, že vás tam nechci. Je tu web, jsou FB události, je mailing list. Můžete si to dát do kalendářů, můžete mě kontaktovat a zeptat se (to je chvíle, kdy s vámi budu komunikovat upřímně rád). Nechtějte ale, abych vás přemlouval. Co sám nerad, nečiň jinému. Jo, ikdyž tak nějak společensky to ten durhý očekává.
Čas, vůle a chuť pokračovat. Času mám taky sakra málo, ale stále se mi daří ho pro Amonit trochu urvat. Mám chuť i vůli dál připravovat zázemí, držet prostor, dělat sauny, cesty bubnů, výrobu, hluboké ponory, hovory u ohně, rápé, … Dává mi to stále smysl. I v nové době, která se ještě nezrodila, ve světě, který se už změnil. Individuálně (jenom sám pro sebe) nebo, když se to sejde, v Amonitu s těmi kdo přijedou, protože chtěli a ne proto, že je někdo přemlouval.
Již delší dobu slibuji vyvěsit scan cviků, které na akcích vede Petr Skalický, tedy jeho slavné až legendární rozvičky. PDF soubor má 28MB a je zde.
Vlčica mi ještě poslala odkaz na Youtube, kde to cvičí číňan. Zřejmě blíže k původnímu zdroji, nicméně Petrovo podání je prostě šamanštější.